Vyhlazovací tábor Sobibór ležel východně od Lublinu. Začal fungovat v březnu 1942, v dubnu téhož roku se jeho velitelem stal Franz Stangl (později byl převelen do Treblinky), který tábor uspořádal po vzoru nedalekého Belžece. Oba tábory měly jen jediný cíl - povraždit co nejvíce lidí, jejich organizační struktura proto nebyla složitá. Sobibór měl tři části: Tábor 1 s příjezdovou rampou a ubytovnami pro německé a ukrajinské dozorce, Tábor 2, v němž byli příchozí svlečeni, ostříháni a okradeni o své věci, a Tábor 3 s plynovými komorami, masovými hroby a ubytovnami židovských vězňů. Personál tvořilo asi 30 Němců a více než 100 ukrajinských dozorců. Z přijíždějících transportů bylo vybráno asi 1 000 vězňů, kteří byli zařazeni do pracovních skupin. Když zeslábli, byli zlikvidováni a stav byl doplněn nově příchozími. V říjnu 1943 v táboře vypuklo povstání, při kterém bylo zabito dvanáct Němců včetně velitele tábora a několik Ukrajinců. 300 vězňů uprchlo, většina však na útěku zahynula. Válku přežilo asi 50 vězňů.

Do Sobibóru byli deportováni židé z Polska, Slovenska, Protektorátu Čechy a Morava, Německa, Holandska a Francie. Poslední transporty přijely do Sobibóru z likvidovaných ghett ve Vilniusu, Minsku a Lidě. Celkem zde bylo zavražděno asi 250 000 lidí.

odkazy:
Sobibór, vyhlazovací tábor v rámci Akce Reinhard
(Stan Lada, www.reinhard.mysteria.cz)

Sobibor
(www.holocaust.cz)