Jeden z největších německých táborů nacházející se nedaleko Výmaru byl založen 16. 7. 1937. Prvními vězni byli političtí odpůrci a zločinci, později přibyli tzv. asociálové a němečtí židé a v září 1938 skupina 2 000 židů z Rakouska.

V říjnu 1942 byla většina vězňů převezena do Osvětimi. Buchenwald a jeho 130 satelitních táborů se po nějaké době začalo postupně znovu zaplňovat a na konci r. 1944 v nich živořilo 60 tisíc lidí. Pracovali především v továrnách na munici, v kamenolomu a na stavbách komunikací. Ti, kteří neprošli vstupní selekcí v kmenovém táboře v Buchenwaldu, byli zplynováni v Sonnensteinu. V táboře se navíc již od r. 1941 na vězních prováděly lékařské experimenty. Do února 1945 stoupl počet vězňů na 80 tisíc, počátkem roku byli příchozí deportováni hlavně z polských táborů. Mezi 6. a 10. dubnem bylo „evakuováno" 40 tisíc lidí, z nichž třetina zahynula na pochodu smrti. 11. 4. 1945 tábor osvobodila americká armáda, mezi 20 tisíci zachráněnými byly 4 tisíce židů. Buchenwaldem prošlo celkem 250 tisíc lidí, z nichž 60 tisíc přímo na místě zahynulo. Do počtu mrtvých nejsou započítáni sovětští vězni, kteří byli často hned po příjezdu hromadně usmrcováni střelbou do týla.