Členové rodiny
Adolf (nar. 24. 11. 1889 v Horním Ročově u Loun) a Regina (roz. Glaserové, nar. 14. 1. 1887 v Čivicích u Plané) Fantovi se vzali v únoru 1923 v Plzni. Dcera Hana se narodila 18. listopdu 1923. Bydleli v Nádražní 12, Koperníkově 22 a 25, Skrétově 36, Pražské 16, Saské 3 a Kramářových sadech 6. V Poděbradově ulici měli zařízenou menší opravnu oděvů, v níž matka sama šila. Otec pracoval jako obchodní příručí. V době, kdybydleli v ulici pod Hlavním nádražím, zaměstnávali chůvu katolického vyznání – Marii Balickou.
22. ledna 1942 byli všichni odvezeni do Terezína (S 35, S 36, S 37).
Izbicou prošlo mezi 13. březnem a 15. červnem 1942 celkem devatenáct zahraničních transportů, které převezly přes 18 395 vězňů. Fantovi dorazili v pořadí druhým transportem z území Protektorátu, tzn. ještě před vysídlením tamějších polských židů. Přímo v ghettu zemřelo více než 3 000 lidí v důsledku špatných hygienických a bytových podmínek a nedostatku potravin. Z dostupných informací nelze další osud rodiny Fantových určit. Pokud nezemřeli již v ghettu, byli zavražděni v některém z nedalekých vyhlazovacích táborů - v Bełżeci nebo Sobiboru.
