Jméno:
Klára Benešová (rozená Klepetářová)Narození:
01.11.1874Úmrtí:
19.10.1942, TreblinkaPobyty
Transporty
Klára se narodila roku 1874 Marii a Ignáci Klepetářovým v Jistebnici na Táborsku. Měla šest sourozenců, sestru Johanu a bratry Josefa, Ludvíka, Bernarda, Šimona a Julia.
Vdala se za Bohumila Beneše z Lomnice nad Lužnicí. Usadili se v Berouně, provozovali obchod a narodily se jim dvě děti, v roce 1900 dcera Hilda a v roce 1913 syn Oskar.
Přišla 1. světová válka a Bohumil padl na italské frontě. Vdova se dvěma dětmi se dostala na čas do úzkých, musela se ohánět, ale dokázala, že obě její děti navzdory nouzi vystudovaly gymnázium. Hilda šla po maturitě studovat farmacii, Oskar se stal úředníkem ve Třeboni a jeho životní zkušenost ho přivedla mezi levicovou mládež. Seznámil se s Annou Benešovou, sdíleli stejné ideály a také lásku k Nezvalově poezii, zejména k básni Sbohem a šáteček. Měla se jim hodit.
O Klářině životě víme jen málo. Bydlela v Hořovicích a jistě byla pyšná na dceru. Hilda se stala doktorkou farmacie, vdala se za hořovického lékárníka doktora Ferdinanda Bešťáka, v roce 1925 se jí narodila dcerka Zdenička a Hilda se stala spolumajitelkou hořovické lékárny U černého orla.
Nacistická okupace všechno změnila. V roce 1940 se nechal doktor Bešťák se svou židovskou manželkou rozvést. Po válce byl rozvod anulován, možná se manželé dohodli, že rozchodem lépe ochrání dceru Zdenku. Otec ji schovával různě na Hořovicku, válku přežila. Nevíme, co se dělo s Hildou a její matkou Klárou první dva roky války a zda měly něco společného s Plzní, jisté je, že Klára jela do ghetta Terezín transportem T 26. ledna 1942 právě odsud.
S matkou se v Hilda Terezíně těsně minula, přijela transportem Ca z Prahy 24. 10. 1942, ale Klára byla pět dní předtím 19. října deportována do Treblinky na smrt. Ani Hilda v Terezíně dlouho nepobyla, už dva dny po příjezdu 26. 10. 1942 byla zařazena do prvního terezínského transportu do Auschwitz-Birkenau a tam zavražděna.
Oskar a jeho žena Anna hned na jaře 1939 komplikovaně utekli do Sovětského svazu. Po zformování československé jednotky v Buzuluku vstoupili do armády. Anna byla spojařka a zdravotnice, Oskar se stal důstojníkem, bojovali třeba u Sokolova, u Kyjeva nebo u Bílé Cerkve. Oskar prošel parašutistickým výcvikem a museli se rozloučit, sbohem a šáteček, naplň se, osude. Jednotka parašutistů seskočila v březnu 1945, aby podpořila partyzánský odboj na Mělnicku a Kokořínsku. Skupina "Národní mstitel" se rozrostla, byla udána konfidentem gestapa a při přestřelce 24. 4. 1945 Oskar padl. In memoriam byl povýšen na kapitána.
Anna se zúčastnila karpatsko-dukelské operace, byla třikrát raněna, konce války se dočkala jako kapitánka československé armády. V roce 1950 se znovu vdala za spolubojovníka od Sokolova Ericha Juckera, jehož dramatický osud můžeme najít na stránkách Paměti národa. Zemřela v roce 1998 a je pochována na Novém židovském hřbitově na Olšanech spolu se svým druhým mužem. Na náhrobní desce najdeme i členy Erichovy rodiny, kteří byli povražděni v Treblince.
Zdroj
- Státní oblastní archiv v Plzni
- Seznamy sestavené v roce 2001 Radovanem Koderou na základě Terezínských pamětních knih a dalších pramenů (oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze, archiv Památníku Terezín, archiv Státního muzea v Osvětimi a osobní rozhovory) poznámka: bydliště a zaměstnání označují stav těsně před deportacemi v lednu 1942.
